HOLECEK Jak u nas zijou

[ Pobierz całość w formacie PDF ]

hnula a byla jsem m�k�� ne~ samet! Jablo�: Ne, to nen� ten,
co na mne chod�val na jablka, a j� m�la jabl��ka jeat� nezra-
l�, ale osladila jsem je, ~e byla slada� medu. Pt�k: Ne, to nen�
ten, co mi prohl�~�val vaj��ka v hn�zd� a srdce mu bilo v�ce ne~li
mn�, a~ jsem to na v�tvi slyael, ale v~dycky �ekl P�n b�h
po~ehnej a po api�k�ch odch�zel. Vaecko mluvilo ke mn�
v��itkou a mezit�m jako by mne ze vaech stran popadalo na sta
neviditeln�ch rukou, trhaj� se mne ciz� aaty, nemilosrdn� mne
valchuj� a ~d�maj�, aby ze mne vykapal vaechen ciz� mrav. A t�et�
den i mez, i strom, i pt�k: Je to on! Je to on!�emu p�i��tati dlu~no
takov� p�soben�? P��rod�? Za dev�ti horami, za t�emi kr�lov-
stv�mi je tak� p��roda, a snad kr�sn�ja�, avaak ona nep�sob�
tak. Zvyk? �, to jste ji~ na prav� cest�. Nejen zvyk, n�br~ vae,
co tvo�� pojem rodn�ho, vzbuzuje takov� divn�, mocn�, nevy-
hladiteln� a nev�slovn� pocity. I to, co doma jest, i to, co bylo,
i to, co bude, co ~ije, co se rod�, co hyne a se m�n�, co lid�
vypravuj�, pt�ci zp�vaj�, stromy aum�, co kohout kokrh�, slepice
kd��e, k�� h�ejt�, co je skryto v �trob� zem� i co pod poklo-
pem nebes oku se jev� i jemu unik�, vlastn� rodina, �ele�, sou-
sed�, to vae p�isp�v� k vytvo�en� pojmu rodn�ho.
Hltavci zem� nemaj� piety k n�, jim nen� svatou.
Oni dycht�, aby j� m�li velk� l�ny, aby z n� t�~ili, z n�
se obohacovali, na n� se n�dherou pyanili, ale ona jest jim mrt-
vou realitou a nic v�c. Kdyby jim pat�ilo vaech p�t d�l� sv�ta,
vaecka ta p�da byla by jim realitou , mezi nimi a n� nebylo by
~�dn�ho srde�n�ho poj�tka. Cel� zem� jest u~ takov�mi lid-
mi znesv�cena. P�edst�raj�, ~e miluj� cel� sv�t, vaechny lidi,
ale vpravd� miluj� jen sebe a jsou cel� zemi cizinci a ona jim.
Rodn� zem�, bye byla pouze s p�� velk�, napln� srdce lidsk�
nejkr�sn�ja� l�skou, j�~ je schopno.
L�ska k rudn� zemi povzn�a� naaeho sedl�ka vysoko, ne-
sm�rn� vysoko nad vaai vaedn� knihovou romantiku. Pocho-
pili jste ji? Souhlas�te, ~e je hodna ob�t�, kter� j� sedl�k p�in�-
a�?
Samotn� b�snick� tvo�en� naaich sedl�k� jest u~ slab�. Li-
ter�rn� surog�ty a~ dol� do t�ch jarmare�n�ch p�sn� ucpaly
jeho pramen, tak~e jen jednotliv� kapky z n�ho kanou. Ale
obezn�m�me-li se pon�kud s jejich ~ivotem, brzo pozn�me
poety, kte�� t�eba poezie netvo��, ale poezi� ~ijou.
Nejkr�sn�ja� doba ro�n� je kolem Jana K�titele, v sena. Tu
chod� do pr�ce jeat� p�ed �svitem, za rosy. Drou
se nep�etr~iv� po cel�ch �trn�cte dn�, a v~dy a~ do soumraku.
V t�ch dnech opanov�v� celou ves, a zvl�at� ml�de~, zvl�at-
n� poetick� povznesen� mysli. Onu je vzpru~uje t�lesn�
i duaevn�. Ono je z�sobuje chut� a silou k t�~k� pr�ci, kter�
jim nadeala. Jak� b�vaj� letn� noci v sena! Je teplu, ticho, jem-
n� v�nek zan�a� do vsi v�ni schnouc� tr�vy na luk�ch a v�n�
kvetouc�ch lip se s n� spojuje, aby proudily a~ na dno srdce
lidsk�ho a zm�mily je sladkou bla~enost�. Mu~sk� ml�de~
po ten �as t�m�� oka nezamhu�uje. Noc jako noc oz�v�
se zp�v jej� po vsi a s n�m se st��d� hra na harmoniku. Tu u~�-
vaj� star� n�rodn� p�sn� a tvo�� se nov�. Nejsou tu ~�dn� divy
sv�ta, a p�ece v tub� srdce ples�; slya�a-li je, ples� ji~ nad
sam�m faktem zp�vu. V jist� vzd�lenosti tóny spl�vaj�
v harmonii, kter� okouzluje. D�ch�a ji do sebe s �ist�m vzdu-
chem, prosycen�m v�n�. Topoly aelest�, a tub� se zd�, jako
by nebeaean� zp�v doprov�zeli jak�msi divn�m, p�el�bezn�m
n�strojem. Ani d�vky ve sv�ch kom�rk�ch nesp�. Stoj� u ok�nka
za bazalkou a muak�tem a to, co dotud v srdc�ch jejich d��-
malo, nyn� se probouz� a hlasn� oz�v�. Jen~e ok�nku je za-
m��~enu a mati�ka zamkla dv��e kom�rky na dva z�pady. Ani
otcov� nesp�, ani matky, leda d��maj�. Znaj� sami z ml�d� ne-
bezpe�� t�to doby. `epot by je probudil, mlasknut� by je z l�~ka
vyavihlo jako r�na z ru�nice. Ve�ern� aero trv� k p�lnoci, rann�
aero za��n� hned po p�lnoci. T�~ko znamenati hranici mezi
v�erejakem a z�t�kem. Po p�lnoci hoai si trochu pokl�maj�.
A jeat� p�ed slunce v�chodem sek��i berou kosy na ramena
a voln�m, odm��en�m krokem ub�raj� se na luka, aby jeat�
zastihli rann� rosu. A kdy~ slunce vych�z�, vaecko jest u~
na nohou, vaecku se �ipern� hrne do pr�ce a sta�� mlad� si
pochvaluj�: To byla zas kr�sa!
A kdyby ani toho no�n�ho zp�vu a hry nebylo a jen psi at�-
kali, kohouti kokrhali, ~�by ku�kaly a sk�ehotaly a stromy au-
m�ly, dosti by bylo t�to hudby p��rody, je~ oz�v� se pod cel�m
obzorem a se va�m ostatn�m sl�v� se v p�epodivn�, p�elahod-
n� lad, aby vn�mavou duai opila.
Po senech m� kr�tk� odpo�inek duae i sval. Nen� chvatu,
a~ v �ervenci, kdy dostav� se d�la (~n�). Je-li hojn� �roda
a p�kn� po�as�, i d�la jsou jedinou radov�nkou jedin�m sv�t-
kem, jej~ korunuj� ob~inky. Po d�l�ch op�t nedlouh� odpo�i-
nek a v prv� polovin� z�� nadch�z� doba otav. Noci se ji~ bl�~�
rovnodennosti a nejsou ji~ tak p��jemn� tepl� jako na vrcholu
leta. V p��rod� rozkl�d� se elegick� n�lada. Nen� toho jar�ho
vesel� jako doned�vna ani na luk�ch, ani na dvo�e, ani ve dne,
ani v noci. Avaak pr�v� ta okolnost, ~e mysl lid� p�izp�sobuje
se n�lad� p��rody, je d�kazem, ~e p��roda mocn� na jich duai
��inkuje ka~dou svoj� zm�nou, ~e lid� pocieuj� ka~dou jej� po-
ezii a jsou poety p��rody, bye to neum�li krasomluvn� vyj�d�i-
ti; jsou jimi va� svou prac�, sv�m dycht�n�m a pacht�n�m, rado-
v�n�m i str�dan�m, sv�m ~ivotem i um�r�n�m. Jsou jimi ne tak
jako sle�inka z m�sta, je~ poezi� rozum� n�co mdle p�esl�d-
l�ho, huben�ho a vzdychav�ho, n�br~ tak jako jejich obil�, je-
jich stromy, jejich vzduch, jejich pt�ci.
Vaecky doby ro�n� maj� svou poezii.
Jest po otav�ch. %7ńensk� trhaj� a drhnou len, odrhnut� rozst�-
raj� po strniat�ch a palouc�ch, aby se vyrosil. Hospodyn� pra~�
ln�n� pali�ky na slunci; pali�ky vesele praskaj� a lupaj�
a semeno se z nich vys�p�. Mu~at� oraj�, sej�, vl��ej�. D�ti vy-
h�n�j� st�da na pokosen� louky. Provozuj� rozli�n� hry, zapa-
luj� p�r, pozd�ji bramborovou nae. �as jim p�ece zvolna ut�k�,
nutno pob�dnouti slunce, aby si posp�ailo na sv� cest�.
Po luk�ch rozl�h� se pastor�le: Zapadej, slun��ko, za hory, [ Pobierz całość w formacie PDF ]